Počátky kopané v Nebušicích sahají už před první světovou válku. To hráli kluci bosí s hadrákem na volných pláccích, ale především hráli v Hliništi, v blízkosti dnešního hřiště. První skutečnou merunu dostali od pana Karla Fárky, válečného invalidy a trafikanta. V létech 1924-26 byl z iniciativy p. Antonína Jelínka v Nebušicích založen fotbalový oddíl Rudé hvězdy. Místních zájemců o kopanou bylo hned od začátku dost. Ale i tak František Svoboda často vodil hráče i z Prahy-ze Smíchova, Střešovic i odjinud. Proti domácím hráčům,kteří vlastně začínali, byli ,,Pražáci“ zkušenější a významně přispěli k tomu,že nebušická RH se postupně umístila v tabulce na pěkném druhém místě. Pod vedením Václava Pikory již tehdy hráli za žáky Sláva Pomajz, Karel Pomajzl, Václav Tauš, Václav Čacký ml. Ladislav Bošek, Josef Fárka, Václav Majer, Josef Pinta a Karel Kačírek. Kuriozitou zůstává i dnes ,,výzbroj“ soudce, jak můžeme zjistit z dobových fotografií. Jeden z nich Markytán měl místo píšťalky trubku od auta a na krku mu visel budík, který nahrazoval hodinky. Prvním předsedou RH byl Antonín Jelínek. Předsedoval jen krátce. Po něm nastoupil František Svoboda, později Karel Beran, Josef Žižka a další. Kopačky opravoval švec Ludvík Došek, který se později odstěhoval do Chabrů.
A kde se tehdy vlastně hrávalo? Hřiště mělo být původně na Tomkově poli. Bylo to asi v polovině cesty mezi domem Jaroslava Bíži a akcizem, po levé straně silnice z Nebušic na Přední Kopaninu. Po pozemkové reformě za první republiky byl Federaci proletářské tělovýchovy v Nebušicích (FTP) přidělen pozemek, kde je nyní sokolské hřiště Na parcelách. Na tomto místě měla být postavena tělocvična. Hřiště bylo orientováno od severu k jihu. Jedna branka byla tehdy u Beránkova statku a druhá u domu Karla Kůrky. Hřiště bylo krátké a tak ,,když přišel kanonýr typu Josefa Kýčka staršího, úplně snadno celé hřiště překopnul. Branky v té době neměly sítě a ještě ke konci 30. Let se hrálo bez sítí. Hřiště Na parcelách sloužilo Rudé hvězdě asi do roku 1931. Pak se Fotbalisté přestěhovali na hřiště U pohádky. Rudá hvězda měla málo finančních prostředků a to byl jeden z několika důvodů, proč se Rudá hvězda v roce 1932 rozpadla. Pravdou zůstává, že o kopanou byl mezi kluky velký zájem a tak nakonec z podnětu Antonína Berana a Václava Formánka vznikl nový fotbalový klub. Z hlediska hodnocení je třeba říci, že Rudá hvězda sehrála ve vývoji nebušické kopané svojí důležitou roli.
Jak se dočteme v zápisech místního kronikáře Josefa Hykeše byl v říjnu roku 1932 v hostinci čp.110 U zeleného stromu byl založen několika mládenci SPORTOVNÍ KLUB NEBUŠICE jako protispolek Rudé Hvězdy jehož předsedou byl zvolen Antonín Beran. Kapitál na zakoupení zaopatřen byl sbírkou po obci, mezi členy sokola a jinými dobrodinci sportu, která vynesla 600.-Kč. První zábava spolku se konala 6.11.1932 a výtěžek značně posílil spolkovou pokladnu. Mnoho členů Hvězdy přestoupilo do SK Nebušice. Jaký byl vývoj SKN v prvopočátcích? Zpočátku se hrálo na hřišti U pohádky které převzalo SKN od Rudé hvězdy. Ale již předtím tam modrobílí hráli ,,načerno“. Na hřišti usilovně pracovali, ať již to bylo U pohádky nebo později V uličkách. První dresy byly modrobílé vodorovně pruhované a byly zakoupeny u Fanty v Karlíně. Do počátku SKN se zapsala jména lidí, kteří měli kopanou rádi. Prvním předsedou byl Antonín Beran, jak již bylo uvedeno, byl iniciátorem založení sportovního klubu Nebušice. Prvním místopředsedou byl Antonín Fiala alias Tonda Činta. Do historie se zapsal tím, že dal vůbec první gol za nově založený klub a nevadilo že to bylo za rezervu. Tím třetím, který stál v čele SKN byl sekretář Antonín Tůma. Pocházel z Dejvic, oženil se v Nebušicích a byl pro kopanou zapálený. Jednoduše řečeno- obětavec a vedle Jana Krbce, pozdějším sekretářem, byl tím nejlepším. Fotbalu rozuměl, ale stará láska ke Slavoji Dejvice u něho nikdy nezanikla. Často hráče z Dejvic vodil do Nebušic. Když se hrálo, Tůma zoufale běhal kolem lajny, trhal si vlasy, i když jich moc neměl a tak si vysloužil přezdívku Zoufalec. Po A.Tůmovi vykonával krátkou dobu funkci sekretáře František Semorád, člověk poctivý a obětavý. Za I.A mužstvo dokázal hrát skoro 20 let. Od roku 1932 do konce roku 1948 se v prvním mužstvu vystřídalo 187 hráčů Mohykánem klubu byl František Semorád, který od začátku vzniku klubu do roku 1948 dehrál celkem 342 zápasů. A v jaké sestavě vlastně hrál nebušický SK první zápas při svém založení v roce 1932? Tady je:
J. Šembera
J.Beran – F. Semorád
K.Sadil – A.Beran – B.Hnízdil
J.Tauš -J.Bareš -K.Tauš-L.Kraus – A.Hrubý
Významnou okolností v činnosti SKN se stalo to, že 27.7.1934 přišli do Nebušic dva mladí Jihočeši, kteří zde otevřeli ,,oficínu“(holičství). Byli to Jan Krbec a Jan Kubica. Jan Krbec se brzo zapojil do SK a později se stal sekretářem. Patřil k významným osobnostem nebušického sportovního klubu. V začátcích z vlastních peněz koupil silnou knihu na kroniku tzv.,,misál“ do něhož od začátku zapsal původní zápisy Jaroslava Lienerta a později v běžných zápiscích pokračoval. Vstával proto brzy ráno a ještě dříve než otevřel ,,oficínu“,zapisoval kaligrafickým písmem všechny klubové události a každodenní sportovní agendu. Jan Krbec byl živou kronikou nebušického SK. A tak, když se ,,misál“ ztratil,byl to on, kdo mohl vyprávět celou historii klubu. Zaznamenal v podstatě historii SKN do konce 50.let.
Jan Krbec byl poctivý a pracovitý funkcionář. Pro svojí společenskou a kamarádskou povahu dovedl žít pro partu a to je ve sportovním životě důležité. V době, kdy odešel A.Tůma, byl jediným, kdo držel klub pohromadě a v kritických dobách pro klub dokázal společně s Pepíkem Fárkou zachovat jeho existenci. Tak taková je historie nebušické kopané, řeknete si možná s námi. A my dodáváme, že to jsou pouze zlomky jednotlivých etap v jejím vývoji. Počátkům jsme věnovali úmyslně velkou pozornost, protože jak s sebou nese zákon času i života, pamětníků ubývá.
